Kostel sv. Martina

Dominantou Kostelních Střimelic je bezesporu kostel sv. Martina. 

V současné době spadá pod římskokatolickou farnost Mnichovice. Zhruba dvakrát do roka se zde koná mše svatá. Bývá to většinou sobota od 11:00 hodin v listopadu kolem svátku sv. Martina a v červenci kolem svátku sv. Cyrila a Metoděje.

Novodobé opravy kostela byly započaly v roce 1993.

(Fotografie : Kateřina Hrdá)

Co bylo o této památce napsáno v publikacích :

Jako první zde uvádím úryvek textu psaného Robertem Brousilem v knize Ondřejov v Posázaví, prvně vydané roku 1936.

Vznik kostela

Kdy byl náš kostel založen přesně nevíme. Snad dříve než byl vystavěn zděný chrám, stával na témž místě kostelík dřevěný. Jisto jest, že r. 1320 už kostel ve Střimelicích byl.

Poloha kostela a jeho okolí

Poloha kostela jest půvabná. Každý cizinec okouzlen je pohledem na kostel z kterékoliv strany. Nejkrásnější ovšem je ze silnice ondřejovské, odtud je pohled nezapomenutelný. Kostelu s červenou bání, s tichým hřbitůvkem, tvoří majestátní pozadí zelené lesy, nad lesklými zrcadly rozsáhlých rybníků, propastského a hrušovského. Mezi lesy vystupují Konojedy a na obzoru vidět vrchol věže z Kostelce. Za jasných dnů spatříme někdy panorama Krkonoš a jich předhoří. Nádherný je odtud pohled na Stříbrnou Skalici dále na posázavské lesy; zakončené na obzoru mohutným vrchem Melechovem u Ledče. Díváme-li se dolů do údolí se hřbitovní zdi, máme dojem, že jsme na hradě a díváme se s cimbuří do dalekého kraje. Poloha u kostela nikdy nezapře, že zde stávala tvrz.

Presbytář neboli kněžiště

Z původního kostela zůstal nynější presbytář goticky klenutý a v něm starý oltářní stůl, zděný, s vrchní kamennou deskou velkých rozměrů. Pod deskou v olověné schránce je doklad o posvěcení kostela. Není však možno nazvednouti tuto kamennou těžkou desku, ježto na ní jest konstruován oltář nový. Tento nový oltář dostal se do kostela ze zrušeného klášterního kostela sv. Michala v Praze, jenž za Josefa II. byl proměněn ve skladiště. Je to kostel značně vyšší než náš, jak můžeme viděti, díváme-li se naň z Melantrichovy ulice nedaleko náměstí staroměstského. Proto oltář v kostele střimelickém je ve své výšce klenbou tísněn.

Oltář

Oltář je slohu barokního, velmi krásný, zato obraz sv. Martina na něm nemá umělecké ceny, ač byl draze zaplacen před 80 lety. Na bočních oltářích v lodi stojí dvě sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, které kdysi byli částí oltáře hlavního.

Sedilia a sanktuář

V gotickém presbytáři se zachovala sedilia, klenutá sedadla pro kněze z doby nejstarší a z pozdější doby sanktuář s ozdobnou mříží, kde chovala se ve starých dobách velebná svátost. V novější době chová se ve svatostánku na hlavním oltáři.

Kazatelna

Zajímavý jest spodek kazatelny, pochodící asi z doby po r. 1500, s novějším nástavcem z r. 1713. Na kazatelně bývaly dříve reliéfy 4 evangelistů, umělecky ze dřeva provedené, z doby renesance, umístěné na průčelí chóru.

Lavice

Lavice na chóře jsou rovněž z té doby, po stranách mají ornamenty, malované temperovými barvami, značně však zašlé.

Přístavba lodi a věže

K původnímu kostelu kolem r. 1600 byla přistavěna prostorná loď a věž a k stavbě použito kvádrů, ostění a kamene ze staré tvrze. Stavba tato už není tak pevná jako stavba původního kostela. Věž byla stužena železnými sponami v nedávné době.

Zvon

Na věži býval starodávný zvon z r. 1496, litý novoměstským zvonařem Tomášem. Později byl přelit a s dvěma ostatními odveden na válečné účely v r. 1917. Nový zvon, pořízený po válce, nenahradí nikdy svým zvukem vzácný souzvuk tři starých zvonů, o něž byl kostel oloupen světovou válkou.

Filiální kostel

Pozbyv vlastních duchovních správců, kostel sv. Martin stal se už v 15. stol. filiálním ke Konojedům, pak ke Kostelci, po roce 1754 na několik let k nově zřízené faře v Stříbrné Skalici. Příjmy z polí kostela ze 3/4 připadají dosud k faře skalické. Když byla obnovena fara v Ondřejově, byly osady bývalé farnosti střimelické včleněny do farnosti ondřejovské r. 1782, při čemž se obec zavázala, že bude posílati pro kněze do Ondřejova povoz, aby vykonával služby boží ve filiálním kostele.

Pouť

Boží tělo - slavené v neděli po svátku Božího Těla, slaví se jako místní pouť, při čemž scházejí se rodáci a přátelé se všech stran.

Další text pochází ze Soupisu památek Českobrodska z roku 1907.

Filiální kostel sv. Martina

Obr. 270: Střímelice Kostelní. Kostel.

Obr. 271: Půdorys kostela.

Presbytář uzavřený třemi stranami osmiúhelníka s klenbou žebrovou o dvou polích. Žebra 17 cm šir., profilu hruškového. Konsoly polygonální, dolů jehlancovitě se zužující. Na šikmých bocích některých konsol vytesány dvojnosé kružby; na některých střídají se tyto kružby s plochami hladkými; jiné konsoly mají jen hladké stěny. (Viz obr. 272)

Obr. 272 : Presbytář: Konsoly, profil žebra a římsy na vítězném oblouku.

Vlevo na zdi sakramentářový výklenek obdélníkový s mřížkou ze skřížených, plochých prutů železných, v průsečných bdech nasazených rosettami ozdobených.

Okna obdélníková, nahoře segmentem sklenutá.

Ve vítězném oblouku, hrotitém, římsa 8 cm vysedající, nahoře vodorovná, na straně sešikmená a mělkým žlábkem profilovaná.

Loď má strop rovný.

Hlavní oltář barokní, s točenými sloupky po stranách, přenesený sem r. 1789 ze zrušeného kostela Zderazského v Praze.

Boční oltáříky barokní; místo obrazů barokní sochy sv. Cyrilla a Metoděje, které dříve bývaly po stranách hl. oltáře.

Kazatelna zajímavá pouze svým dobře řezaným podstavcem, jenž má tvar svazku akanthových listů (XVIII. stol.).

Na poprsní zdi kruchty reliefní ze dřeva řezaná barokní poprsí čtyř sv. evangelistů.

V průčelí věž cibulovitou bání šindelovou krytá.

Co je o kostelu sv. Martina napsáno na internetu :

Na webu Národního památkového ústavu (NPÚ) iispp.npu.cz - proveden souhrn z evidenčního a doplňkového listu kulturní památky z r. 1967, 1985, 1989:

Areál kostela sv. Martina se nachází na návrší na severním okraji obce. Kolem kostela hřbitov obehnaný zdí, kterou před západním průčelím kostela prolamuje pilířová brána. V jiho-východní části areálu zděná márnice, průčelím otočená k západu.

Jádrem areálu je barokní kostel z 18. století s významnými pozůstatky starší gotické stavby ze 14. století. Kostel sv. Martina, umístěný v malebné zvlněné krajině Posázaví, je svou polohou i stavebním typem pěkným příkladem českého venkovského kostela. 

Kostel původně gotický z doby kolem poloviny 14. století. Z té doby zachován presbytář (chór) a sakristie, gotický sanktuář s původní mřížkou. Loď a věž přistavěna v 18. století, z té doby jsou stavební úpravy i ostatní stavby. Kostnice barokní z 18. století. 

Jednolodní stavba s presbytářem orientovaným na východ, po severní straně presbytáře je sakristie, na západě kostela je hranolová věž. 

Vnější fasáda členěna lisenovými rámci, na obou bocích je po dvou širších a po jednom užším rámci. Obě části západní fasády lodi vedle věže mají po jednom lisenovém rámci. V každém rámci je jedno okno se šambránou z červeného pískovce s uchy. V nadpraží je klenák, v něm jsou vyryté tři palmové listy (tvar vysoké trojlaločné koruny). Oblouky oken jsou stlačené. Nejzápadnější okna v užších lisenových rámcích na obou bocích jsou oproti ostatním kratší o dolní polovinu. Střecha lodi je sedlová se zalomením, krytá bobrovkami. 

Loď obdélníkového půdorysu má plochý strop s fabionem. Pod fabionem vede bohatě profilovaná římsa nesená na bočních stěnách sdruženými pilastry umístěnými mezi okny, na východní stěně vedle triumfálního oblouku a na západní stěně nad kruchtou pilastry zdvojenými. 

Na stropě velké obdélníkové zrcadlo s vtaženými konvexně vykrouženými nárožími. Pod východními okny lodi je na každé straně nika s půlkruhovým obloukem s konchou, pod západními okny lodi je po jednom výklenku, v severní stěně se stlačeným, v jižní stěně se segmentovým obloukem. 

Při východní straně lodi je  podélný presbytář zakončený třemi stranami osmiúhelníku. Presbytář podepřen soklem s římsou. Každá strana presbytáře byla lemována rovněž lisenovým rámcem, v jižním rámci jsou dvě okna s kamenným ostěním se segmentovými oblouky, v jihovýchodním a ve východním boku je po jednom okně. (Před nynější opravou omítek, po odstranění omítky se odkryly dvě klenby původních presbytářových oken s lomenými hrotitými oblouky, které jsou dnes zakryté). Střecha chóru (presbytáře) je polojehlancovitá, krytá bobrovkami. 

Ze severní strany chóru a k severovýchodnímu nároží lodi přiléhá sakristie půdorysu obdélníka, valeně klenuta; severní fasáda byla dělena lisenovým rámcem, ve východní stěně je jedno okno stejného typu jako předcházející tj. v šambráně z červeného pískovce s vyrytými ozdobami. Střecha sakristie je pultová krytá bobrovkami. V severní stěně presbytáře je obdélníkový vchod do sakristie, od něj na východ je ve stěně presbytáře mělký výklenek. V severovýchodní stěně je výklenek pro sanktuář, který je uzavřen kovovou mřížkou s rosetami v průsečících zkřížených plochých prutů. V jižní stěně presbytáře je obdélníkový výklenek se sníženými a zaoblenými horními rohy. Sakristie je valeně zaklenuta. Kruchta je umístěna na západní straně lodi, do lodi je obrácená širokým stlačeným středním obloukem a dvěma normálními oblouky, které nesou poprseň, v níž mezi dvěma profilovanými římsami jsou čtyři ze dřeva řezané reliéfy poprsí evangelistů. Pod kruchtou je plochý strop, na jižní straně kruchtové schodiště. 

Triumfální oblouk je lomený, v něm profilovaná římsa. Klenba žebrová s jedním travě křížovým a s šestipaprsčitým polem závěru. Žebra hruškového tvaru jsou na konzolách polygonálních, zužující se jehlancovitě, na některých polích konzol jsou vytesány kružby ve tvaru jeptišek. 

Věž je čtyřboká, hranolovitá, přiléhá k lodi na západní straně, ve fasádě je dvoupatrová, ve všech patrech dělena lisenovými rámci. Věž má mohutnou střechu s cibulovou bání krytou plechem. Severní a jižní rámec v přízemí jsou prázdné, v západním je obdélníkový vchod do kostela. V obou vyšších patrech je na každé straně po jednom velkém obloukovém okně, stejného typu jako jsou okna lodi. Přízemí věže kryto plochým stropem, v severní a jižní stěně je po jednom výklenku se stlačeným obloukem.

Hlavní oltář barokní z 1. čtvrtiny 18. století, přenesen z kostela sv. Václava na Zderaze v Praze. Kazatelna a boční oltáře barokní. Čtyři barokní reliéfy evangelistů, řezané ze dřeva, na poprsní zdi kruchty.

Na webu www.hradec1.cz je shrnutí : 

Kostel zasvěcený svatému Martinu v Kostelních Střimelicích vystavěný na úbočí vrchu Skalka (516 m n.m.) vzhlíží do údolí Jevanského potoka s rybníky propastským a hruškovským rozlitými na pomezí "černého" lesa, rozprostírajícího se pak v celém obzoru až ke vsi Konojedy s kostelem sv. Václava na severní a přes obec Stříbrná Skalice do údolí řeky Sázavy na jižní straně.

Ke zdejšímu kostelu pak byla, pravděpodobně v poslední čtvrtině 14. století, přistavěna tvrz, která kostel pojala do svých zdí. Od začátku 16. století však začíná tvrz pustnout a tento proces je přechodem do černokosteleckého panství jen stvrzen. Kámen z tvrze byl na přelomu 16. a 17. století použit na rozšíření kostela a stavbu věže.

V 18. století byl kostel přestavěn do dnešní podoby. Patrony kostela byli až do roku 1933 páni v Kostelci n. Č. L. Lichtenštejnové, kdy jim bylo celé panství zabráno státem a patronem se stalo ministerstvo zemědělství.

Na webu www.cestyapamatky.cz se píše : 

Stavebníkem vrcholně gotického kostela, nepřímo doloženého již v roce 1320, byl rod pánů ze Střimelic, sídlící na místní tvrzi. Poprvé je písemně doložen v roce 1359 a to v souvislosti s uvedením faráře Šimona z Doliny. 

Kostel byl raně barokně přestavěn v roce 1623 a do dnešní pozdně barokní podoby byl přestavěn ve 30. letech 18. století, kdy byla před západní průčelí postavena věž. V roce 1903 byl kostel opraven, přičemž zdivo věže muselo být staženo ocelovými pasy. Fasády kostela byly znovu opraveny v letech 1987-88.

Jednolodní obdélný kostel s protáhlým polygonálním presbytářem bez opěráků s přilehlou sakristií po severní straně a se západní dvoupatrovou hranolovou věží, ukončenou cibulovou bání. Stěny vnější fasády kostela jsou členěny lizénovými rámci, uprostřed kterých jsou půlkruhově ukončená okna rámech z červeného nučického pískovce. Pod omítkou presbytáře jsou pískovcová ostění původních lomených gotických oken.

Loď kostela je plochostropá, pod fabionem obíhá bohatě profilovaná římsa, nesená na stěnách sdruženými pilastry mezi okny. Na západní straně lodi je vestavěna barokní kruchta, sklenutá na dva sloupy. Lomený triumfální oblouk odděluje loď od presbytáře, sklenutého žebrovou křížovou klenbou s paprsčitým závěrem. Žebra hruškového tvaru dosedají na dvě jehlancovité baldachýnové konzole* s motivem slepých kružeb ve tvaru jeptišek. V severovýchodní stěně presbytáře je obdélný gotický sanktuář, uzavřený původní kovanou mříží. V severní stěně presbytáře je obdélníkový vchod do sakristie, která je sklenuta valenou klenbou

Ze zařízení vyniká hlavní barokní oltář z 1. čtvrti 18. století (přenesený sem v roce 1789 z kostela Na Zderaze v Praze) a dřevěná kazatelna z roku 1707 (na kazatelně uvedeno přesné datum jejího dokončení 24. března 1707). Z ostatního mobiliáře z doby kolem roku 1700 se nic nedochovalo, v 19. století byl kostel zcela nově zařízen. Na hlavním oltáři je obraz sv. Martina z roku 1863 od Viléma Weise. Na kruchtě jsou varhany z roku 1901 od pražské varhanářské firmy Josef Rejna a Josef Černý.

Kostel sv. Martina, umístěný v malebné zvlněné krajině Posázaví, je svou polohou i stavebním typem pěkným příkladem českého venkovského kostela, náročnější pojetí původní středověké stavby, které lze vytušit z dochovaných detailů, lze snad vysvětlit předpokládaným vztahem jeho stavitelů k lucemburskému královskému dvoru.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Martina s hřbitovní zdí a márnicí je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 22114/2-805.

Z webu www.mistopis.eu pochází tento úryvek: 

Areál kostela se hřbitovem a márnicí leží v dominantní poloze v nejvyšší části vsi. Kostel původně gotický z poč. 14. stol. (nepřímo doložen již roku 1320; dochován presbytář a sakristie sklenuté křížovou klenbou na jehlancovité baldachýnové konzoly), přestavěn raně barokně roku 1623, celek upraven do dnešní pozdně barokní podoby v 30. letech 18. stol., kdy přistavěna dnešní věž. Oltář z 1. pol. 18. stol. pochází z kostela na Zderaze v Praze. Márnice z 1. pol. 18. stol.

Pod kostelem se údajně nacházejí odvaly po těžbě měděných a stříbrných rud, které jsou prakticky jedinými rozsáhlejšími pozůstatky kdysi významného důlního revíru Stříbrná Skalice (mě se je však v terénu identifikovat nepodařilo). Největší halda má být pozůstatkem po průzkumné jámě Jan, vyhloubené koncem 50. let 20. stol. (důlní chodby z této jámy nafáraly v hloubce 50 metrů staré důlní práce ze 16. stol.) Hornická činnost v okolí kostela se odráží i v místních pověstech - dle jedné (nebo je to skutečnost?), kdo si lehne před kostelním oltářem uchem k zemi, uslyší pod zemí kapat a crčet vodu v šachtě pod kostelem.

Zdroje :

• BROUSIL, Robert. Ondřejov v Posázaví: Dějiny městečka a okolí. 2. vydání. Praha: Prometheus, 1995. ISBN 80-7196-108-6, str. 70 - 72. (dle předlohy z roku 1936)

• Střímelice Kostelní - Filiální kostel sv. Martina, Soupis památek, 24. Politický okres českobrodský (1907), str. 172-174. https://depositum.cz/knihovny/pamatky/strom.clanek.php?clanek=5168 (2018

• https://iispp.npu.cz/web/guest/vyhledavani?p_p_id=UnifiedSearchPortlet_WAR_inpuportletapplication&p_p_lifecycle=0&_UnifiedSearchPortlet_WAR_inpuportletapplication_implicitModel=true
  

• https://iispp.npu.cz/mis_public/homepage.htm
  

• https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=1092360
  

• https://www.hradec1.cz/2014/07/kostel-sv-martina-v-kostelnich-strimelicich/
  
• https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/kostelni-strimelice/kostel-sv-martina  
• https://www.mistopis.eu/mistopiscr/posazavi/cernokostelecko/kostelni_strimelice.htm