Z knihy Stříbrná Skalice

Roku 2006 vznikla publikace Stříbrná Skalice, do níž je zařazena krátká kapitola o naší obci (celkem 3 stránky).

KOSTELNÍ STŘIMELICE

Tato ves spolu s kostelem sv. Martina pravděpodobně existovala již v roce 1320, což se dá vyložit ze zápisu o prodeji Hradových Střimelic, kde se uvádí, že je prodávána ves Stremelicz, kde není kostel. 

Kostelní Střimelice, dříve pouze Střimelice, byly původně osadou rodovou. Kdysi se zde totiž usídlil jakýsi muž jménem Střmela, jehož rod, dále se nazývající Střmelici, dal jméno celé osadě. Původně zdejší vladykové sídlili na opevněném dvorci, který stál v rovině pod svahem v těsné blízkosti vsi. Časem již tento dvorec nestačil a tak byla nade vsí postavena kamenná tvrz, k níž byl zároveň postaven i kostel zasvěcený sv. Martinovi a fara.

Prvním známým šlechticem, jenž měl v držení zdejší tvrz, byl Procek řečený Kolovrat ze Střmelic. Jak je podle jména patrno, měl tento rod velmi blízko ke Kolovratům, kteří se časem stali významným šlechtickým rodem v Čechách. O Prockovi, coby majiteli zdejší tvrze, je zmínka z roku 1359, kdy dosazoval ke kostelnostřimelickému kostelu faráře. 

Dále následuje Štěpán ze Střmelic, jenž je uváděn v letech 1379 a 1382 a dále pak panoš Ješek (Jan) řečený Čalin z Hořejších Střmelic, jehož potomci pak zdejší tvrz vlastnili více než sto let. Ve svém erbu měli na zlatém štítu dvě černá břevna nahoře s cimbuřím a v klenotu na přilbě kytu (chochol) z pavích per. A právě od Jana, řečeného Čalina, o němž jsou zmínky v letech 1388, 1396 a 1397, se odvíjí další členové tohoto vladyckého rodu. Po jeho smrti po něm zbyli tři synové. 

Jan z Dolejších Střimelic, jenž vlastnil kromě jiného Hradové Střimelice a právě spolu s otcem ves Hradec. Hroch, ten získal někdy kolem roku 1402 tvrz kostelnostřimelickou, avšak záhy umírá, a tak již v roce 1407 je majitelem této tvrze uváděn třetí syn Václav. Ten je připomínán v letech 1411 a 1420, kdy dostal od krále Zikmunda část vsi Hořany na Českobrodsku.

Další zmínka o těchto panoších je až z roku 1440. Tehdy je připomínán Hroch ze Střimelic, pravděpodobně syn Václavův, když se zúčastnil sněmu v Čáslavi. V roce 1454 zemřel a jeho nástupcem se stal Václav. Spolu s Kostelními Střimelicemi získal také Sobočice, které k tomuto panství patřily již od doby Jana řečeného Čaliny. Krátce po smrti Václava v roce 1491 je některým z jeho potomků rodinná tvrz prodána Zdeňku Kostkovi z Postupic. Ten je v roce 1493 dále prodal Prokopu Zajímači z Kunštátu, pánu na bývalém sázavském klášteře. Od té doby již Kostelní Střimelice nebyly samostatným statkem, tvrz zůstala opuštěná a začala pomalu chátrat.

V roce 1527 prodal Jan Zajímač z Kunštátu tvrz, dvůr a ves i s patronátem ke kostelu sv. Martina Michalu Slavatovi z Chlumu, pánu na Kostelci nad Černými lesy. K tomuto panství pak Kostelní Střimelice nadále patřily.

O několik desítek let později, v roce 1558, koupil toto panství Jaroslav Smiřický, od něhož pak v letech třicetileté války získal Střimelice Albrecht z Valdštejna. Ten je však velmi záhy prodal Karlu knížeti Lichtensteinovi, jehož rod je měl až do roku 1848 s tím, že patrony kostela zůstali až do roku 1933.

Obyvatelstvo

Vraťme se ale ještě o několik století zpět, do roku 1677. Tehdy bylo v Kostelních Střimelicích 8 hospodářů, 6 chalup a mlýn Růžkovský (dnes Hruškovský). V té době již tvrz u kostela nebyla, byly zde pouze zbytky nějakého stavení. Tomu, že se jednalo o tvrz, nasvědčuje název této lokality, neboť se zde říkalo Hradčany a okolním polím a lukám Pod hradem.

Stejně jako jiné obce i Kostelní Střimelice se postupně rozrůstaly, takže v roce 1844 zde bylo již 46 domů, v nichž žilo 343 obyvatel. Byli zde sedláci Moravec č.p. 1, Doležal č.p. 12 a 27, Dynybyl č.p. 14, 18 a 20, Černý č.p. 15, Procházka č.p. 17, Knížek č.p. 21 a 36, Semrád č.p. 22, Heřmanský č.p. 23 a Urban - představený č.p. 30. Dále zde byli 3 chalupníci: Novotný č.p. 10, po němž tuto chalupu získal Abraham Freund, Červinka č.p. 19 a Štěch č.p. 25, 4 ševci: Mašek č.p. 4, Dlažek č.p. 9, Kratochvíl č.p. 17 a Matějka č.p. 29, tři tesaři: Chejn č.p. 4, Bašta č.p. 32 a Budský č.p. 41, dva koláři : Hradecký č.p. 13 a Lada č.p. 34, knihař Liška č.p. 35, krejčí Šunda č.p. 42, učitel Klíma č.p. 40, tkadlec Havlík č.p. 4, sluha Lacina č.p. 1 a obchodník Orlík.

Prvním starostou Kostelních Střimelic byl v roce 1850 zvolen Jan Urban - sedlák z č.p. 30. Spolu s ním byli v obecní radě Josef Šalda, propastský mlynář a učitel Klíma.

Bývalá fara u kostela sv. Martina

Tato fara pravděpodobně vznikla spolu s kostelem sv. Martina, tedy někdy kolem roku 1300. Poprvé je o ní zmínka v registru papežských desátků z roku 1352.

Faráři, tehdejší plebáni, kteří zde sloužili jsou známi tři : Frencilna, Šimon z Dolína a Zdislav z Libře. O prvně jmenovaném Frenclinovi se ví pouze to, že zemřel v roce 1359, neboť v tomto roce byl Prockem řečeným Kolovratem ze Střimelic dosazen ke kostelu kněz Šimon z Dolína. Ten zdejší farnost spravoval dlouhá léta. Například je známo, že v roce 1367 zkoumal spolu s farářem mnichovickým, jakožto církevní komise pole, které chtěl Ondřej z Dubé směnit za pole kostela hrusického a jejich prací bylo právě zjistit, zda tato směna není pro hrusický kostel nevýhodná. Dále v roce 1382 uzavřel s rytířem Janem ze Střimelic (Dolejších) smlouvu, v níž dal zmiňovaný rytíř kostelnostřimelické faře půl lánu polí ve Zvánovicích, na kterém byli poddaní Václav, Hálek a Jan. Na oplátku potom farář Šimon svolil, aby farář střimelický byl zproštěn na jenom lánu od všech desátků. Zároveň s tím se Šimon zavázal sloužit ve farním kostele určité mše, a to například za děti rytíře Jana, které byly v kostele sv. Martina pohřbeny. Tuto smlouvu podepsali a zpečetili Jan ze Střimelic, Šimon plebán a svědci Bohuněk ze Struhařova, Jan z Nebovid a Štěpán ze Střimelic.

Jak již bylo uvedeno, plebán Šimon spravoval tuto farnost řadu let, zhruba čtyřicet. V roce 1402 se zřejmě přes svůj vysoký věk tohoto úřadu vzdal, a tak panoš Hroch ze Střimelic podal na faru Zdislava z Libře. I on, stejně jako jeho předchůdce, měl úzké styky s ondřejovskou farou, neboť obě farnosti měly k sobě velmi blízko. V roce 1411 koupil Zdislav od Jana řečeného Strýc ze Střimelic za 20 kop grošů mlýn Propast. Poslední zmínka o této farnosti a jejím faráři je z roku 1418. V husitských válkách pak farnost zaniká a to buď jejím vypálením a zničením husity anebo pro vysoký věk faráře, po jehož smrti pak již pro nedostatek farářů nebyla obsazena. V střimelickém kostele však nekonali bohoslužby pouze zdejší faráři. Určité povinnosti k tomuto kostelu měl i kaplan hradostřimelické kaple. Tolik k ,,personálnímu" obsazení.

Za zmínku ale stojí i samotná budova fary. Pravděpodobně byla umístěna naproti kostelu v blízkosti prastaré plané hrušně, která se rozkládá nad úvozem u kostela a jejíž stáří je odhadováno na zhruba 600 let, takže je docela možné, že zde byla současně s farou. Možná, že právě zbytek kamenné zdi, který se pod hrušní zachoval, má nějakou souvislost s budovou fary.

Zdejší fara byla jistě velmi zámožná, dokonce jedna z nejbohatších v okolí. To, že se jí tak vedlo, bylo dáno i příslušností jednotlivých vesnic k ní. Patřily sem Kostelní Střimelice s tvrzí, Hradové Střimelice s hrádkem a kaplí, Zvánovice, Hradec, Hačky s mlýnem, Černé Voděrady a mlýny Propast a Hruškov. Roční papežský desátek pro tuto faru činil 42 grošů. Jenom pro srovnání - fara ondřejovská, která byla podstatně chudší, platila pouze 10 grošů.

Kromě příslušnosti vsí k faře, ze kterých jí plynuly desátky, měla fara i své přímé poddané. Do jejího majetku od roku 1382 patřil půl lán polí ve Zvánovicích a od roku 1411 mlýn Propast. Dále od roku 1396 náležel této faře roční plat 1 kopy grošů v Čerčaech. V tomto roce ale plebán Šimon dokládající listinu ztratil, a tak se panoš Jan řečený Čalina ze Střimelic a panoš Jan, řečený Strýc ze Střimelic uvolili, aby tento plat byl převeden na jejich poddané ve vsi Hradec.

Po zániku fary připadly Kostelní Střimelice s celou bývalou farností v letech 15. až 18. století faře v Konojedech. Po roce 1754 byly pak na několik let připojeny k nově zřízené faře skalické a konečně v roce 1782 byly včleněny do farnosti ondřejovské.

Poznámka: Ke dni 1.7.2009 samostatná ondřejovská farnost zanikla a byla včleněna do farnosti Mnichovice.